Ze Studénky do Fulneku
Středa 27.1. byla označena za den, kdy se musí na hory, jenže mi se táák nechtělo cestovat daleko vlakem a chtěla jsem prostě vyrazit na štrapác co nejdříve, ale přitom ne vyloženě někde v okolí Poruby, ale trochu dále. Volba padla na výchozí místo ze Studénky a pak po žluté směrem do Bílovce a od tama na Zátiší, ale permoník v hlavičce výstražně tloukl, že je to hoodně dlouhá trasa, přes více než dvě vesnice a jedno město a že těch cca 28 km nemusí být pak zrovna příjemných. Nechala jsem to teda na spontánním rozhodnutí během cesty a navíc, variant bylo více, třeba nasednout na vlak už v Bílovci nebo ještě mezní varianta směr Fulnek, ale tam byl šibeniční termín odjezdu vlaku, a to buď 16 :42, což by bylo ideální, ale vzhledem k tomu, že jsme vyrazili ze Studénky docela pozdě ( kolem 11 h ) a k vzdálenosti, nebylo moc reálné stíhat a další jel pak až 18:42 a doma bych byla někdy kolem půl deváté večer, a bez večeře, jako fakt ne :-p
Vždycky jsme ze Studénky rovnou zapadli na luka a celou cestu šli po přírodě, ale žlutá, kterou jsem ještě nikdy nešla, zas tak přírodní nebyla a šlo se cca 4 km přes ves, grrr, ale tak brala jsem to v klidu, o to víc, když jsem na odpočívce v parčíku naproti muzea vláčků zjistila, že mně posral pták a celou cestu jsem frajeřila s hovnem na batohu, ale tak ptačí exkrement je záležitost téměř neškodná, při připomenutí, že existují i horší věci, jsem hovínko s úsměvem utřela a pokračovala dál. Za chvilku už nás cesta zavedla na širé planiny a polní cestu směr Bílov. Šlo se fajn, navíc rozhledna ( 340 m ) byla docela příjemný styčný bod, na který jsem celou cestu upírala svůj zrak a divila se, jak rychle se k němu přibližuju, tam totiž byl další rozcestník, kde už se budu muset pomalu rozhodnout, kterým směrem dál.
Tam jsem zjistila že to mám 4 km do Bílovce, na vlak ještě brzy, ale do Zátiší oak sakra daleko a to už jsem měla za sebou cca 8 km, ale tak jde se do Bílovce, je to "domluvené" :-), kdyžtak budu doma dříve, žádný stres, né :-).
No jenže, Verun míní, pán Bůh nebo kdo mění, takže před rozcestníkem směr Bílovec nebo na opačnou stranu Fulnek, mi někdo naprogramoval něco trochu jinak a já to prostě, i když jsem jako nechtěla, stočila směrem Fulnek, před sebou 11.5 km, pohoda přece,ne..Ano, zdánlivě skvělé rozhodnutí, ale to by mi musela vyjít i terénní záležitost v ústrety, no a ta zrovna nevyšla, takže cca 1,5 km do kopečka po blátivovodnatosněhovorozbordelení stezce byl pěkný hnus a já proti svému zvyku se usmívat a pěkně poklidně si šlapat téměř za jakýchkoliv pomínek, jsem nadávala jak dlaždič a vůbec mně to nemrzelo :-p ( chudák pes si myslel, že nadávám jemu, tak se alespoň snažil a šel téměř ukázkově :-) )
Všechny cesty jednou končí, tady to naštěstí platilo rovněž a my se dostali na asfaltku a už se šlo dobře, jen zjištění, že jsme ztratili spoustu času a pokud budem chtít stihnout vlak na 16:42, nebude žádné kochání, žádné posezení a čučení do kraje, který byl tady fakt nádherný, výhledy na nedaleké Beskydy a pomalý západ slunce...tak jsme nabrali tempo, jednou ztratili značku a sešli z cesty, další nervičky a už trochu na krajíčku, protože posledních 6 km v tempu byl docela hardcore. Raději jsem se ani pak nedívala na hodinky a nechala to na vyšší moci..až najednou se přede mnou vyloupla cedule Fulnek a já se přece jen mrkla na čas ( bylo teprv nečeakných 15:48 h :-) )a a smutek a vztek vystřídalo takové nadšení a ten pocit za to všechno fakt stál, takže z proklínaného nejhoršího výletu na světě byl rázem nejlepší výlet pod sluncem, které jsem si ještě nakonec stihla vychutnat při posezení na kopci nad vlakovou stanicí Fulnek...a to, že jsem pak zase trošku nestíhala a přímo ve městě trošku zase zoufale napínala zrak, jestli se 5 min přd odjezdem neztratím, a na vlak, který už netrpělivě čekal na opozdilce, musela dobíhat, tak to nebylo nic proti všem prožitkům, kterými jsem si za tu cestu předtím prošla. Takže Verunčinu adrenalinu zdar a sílu zase někdy příště :-) :-)
Mimochodem pidi prdi vláčky, které jezdí z Fulneku do Suchdola a zpět, jsou nejlepší a nejlepší je i pan strojvůdce .-)
A jelikož jsem měla celou cestu zase opět skoro vybitý mobil, tak jsem vyfotila jen jednu zoufalou fotku za Studénkou ( planiny směr Bílov) a ty ostatní krásy po cestě zůstaly ukryté už jen v mém oku :-)
