Výprava na Štramberk
První únorový den se musel oslavit výletem do Štramberka, respektive k průzkumu míst v jeho okolí. Byl naplánován kratší odpočinový výlet, spíše poznávacího charakteru. Počasí taky neslibovalo žádné divy, ale nadšení i tak bylo veliké a nic mému rozhodnutí vyjet, nemohlo zabránit. To jsem si myslela až do zakoupení lístku ve Svinově, kdy najednou na nádraží vznikla mírná panika, objevila se policejní auta a tabule s oznámením o odjezdu vlaků začala blikat až hodinovým zpožděním. Tak jsem nejistě mrkla na svůj spoj a kupodivu se žádné zpoždění nezobrazilo, jen zmizelo klasické nástupiště a chvilku trvalo, než se objevila alternativa, očividně musel vlak sjet pomocí výhybky na jinou kolej. Naskočily pouze tři minuty prodlení a jelo se směr Studénka, úleva veliká. Ve Studénce ukazatele opět vytvořily zmatek, přibývalo dalších a dalších zpoždění a navíc hlášení o tom, že meškání vlaků je z důvodu zásahu policie ČR, mne dostalo do mírných obav, ale opět náš vláček motoráček nezklamal :-).
Tak jsme dojeli do městečka Štramberka a vydali se v lehce pochmurném počasí směr Národní sad a od tama naučnou stezkou kolem jeskyně Šipky na Trúbu. Před jeskyní jsem si vybavila svou poslední návštěvu, ještě někdy z dob základní školy s třídní učitelkou paní Pánikovou, velikým komunistickým vzorem a oblíbenou kantorkou :-). Nakoukla jsem do "ďury" a nechala se samozřejmě ovládnout příjemným strachem ze strašidel a dál už nešla, ale jen se pak kochala na lavičce výhledem na Štramberskou věž - zbytek hradu ze začátku 13. století, kdy původním vlastníkem byl řád duchovního a rytířského řádu Templářů.
Po kochání jsem se vydala dál lesoparkem, kde mně po cestě zaujaly sochy mezi stromy, které působily občas taky docela strašidelně / somstrašpytel :-) / a za chvilku jsem byla v podhradní pustoprázdné vesničce a stoupala si to po strmých schodech k rozhledně. Nahoře nikde nikdo, věž taky zavřená a ke všemu začalo poprchávat, ale s tím se počítalo a můj červený neporazitelný deštník se cítil připraven :-). Přešli jsme Bílou horu, kousek kolem Vaňkova kamene, na který jse kdysi vylezla jako horolezec a byl vlastně mou první zdolanou skálou :-), a dál pomalu zpět k nádražíčku, které mně mile přivítalo již známou retro čekárnou a poctivě doneseným Kozlíkem jsem zpečetila konec výpravy. Výlet proběhl hladce, pohoda klídek, domů jsem se vracela vláčkem už 15:21, abych stihla ještě uvařit večeři,na což jsem se moc těšila. S pousmáním jsem si jen tak pro sebe ještě zkonstatovala, že problém s vlaky bude již jistě vyřešen...
Ha, zádrhel ve Studénce pokrečoval a místo hodinového zpoždění se objevila až 300 minutová, do prčic, takže nakonec zkysnu ve Studénce, deset minut od cíle a budu čekat na blbý vlak jen do Svinova do půlnoci, no málem jsem se rozbrečela :-o . Paní průvodčí, při dotazu na vlak do Svinova, který jsem ani na tabuli odjezdů vůbec nenašla...mne však pohladila pohledem a uklinila, že mi jede za 5 minut...Jupííííí, jakou jsem měla najednou radost a nebála se ani už zeptat na důvod zpoždění...nahlášena bomba v Leoexpresech a RegioJetech..ovšem planý poplach, neskutečné, takové vtipy mi připadají tak ubohé a bezvýznamné, mrzí mně, že můžou někteří lidé mít takový zvrácený smysl pro humor :-(
Ale dojem z celého dne byl přesto skvělý :-)
Tajemné sochy v lese a strašidelná jeskynní " tlama "
lidem taková prodleva mohla obráti život vzhůru nohama..