Víkendové změny plánů
Na sobotu 13. 2. jsem se těšila, naplánovala si výlet na zříceninu hradu Starý Jičín, kterou jsem minule jen obešla. Počasí nemělo být zrovna nejlepší, ale to co jsem viděla v sobotu ráno z okna mně vzpamatovalo. Byl by nesmysl se jet kochat někam na hrad v mlze a za drobného mrholení a usoudila jsem, že bych si ten výlet tam akorát tak znechutila a to nechci, takže se akorát přesunul na slunečný den.
Vzala jsem si deštníček a trochu dobré nálady navíc a vyrazili jsme s pejskem nedaleko za Porubu skrze ptačí rezervaci Turkov ( na fotce vstup do Turkova kolem tajemné zahrádky )
podél řeky Opavice dál do Děhylova. Libuju si, že v takovém počasí alespoň nebudou venku turisti, ale po chvilce se přesvědčuji, že turisti jsou a je jich docela hodně, ale utěšuju se brzkým odbočením z hlavní turistické značky na trochu krkolomnější stezky. Po cestě byl i přístřešek, který jsme využili k odpočinutí a promyšlení další trasy.
Sedíme, čučíme na řeku a najednou se za námi objeví pán se stafordem, ale je na vodítku, tak mně to trošku uklidní. Vzpápětí však zpoza stromu vyběhnou jeho další dva psi, malí teriéři, kteří se se zuřivým štěkotem blíží do naší soukromé zóny. Ron se je snaží zahnat, jeden to vzdá, ale druhý zuřivec v bundičce s kapuckou si říct nedá, neposlouchá zoufalé volání svého pána a dál si drze osvojuje můj metr čtvereční. A najednou je na zádíčkách, třepe nožičkama a je bez bundičky, která zůstala viset na šlahounku :-). Jsem nucena opustit své odpočivadlo, mého Rona lehce přimět, aby tu příšerku neudusil svým tělem a malého nešťastníka osvobodím. Mimochodem ani pak to štěkat nepřestalo :-). Pak si pán s ulehčením připne svého poníženého a zjevně uraženého psa, který si s ním odkráčí na vodítku, již bez bundičky :-). Volám, obleček podávám, ale zjevně se pokoření netýkalo jen jeho vzteklého šmudly, tak pán prohodí něco o tom, že si bundičku vyzvednou na zpáteční cestě a krajem se opět rozhostí blahodárný klid.
Po chvilce se zvedáme taky a míříme směrem na Dobroslavice, déšť už naštěstí ustal, ale je pošmourno a mlhavo, ale v lese je krásně, zas trochu jinak, ale krásně. Obejdeme vesnici skrze její zámecký park a další vískou Plesnou projdeme Plesenským lesem na 8. obvod k Duze v Porubě. Zastávku U Táty si už z principu nemůžu nechat ujít a pak nakonec pěšky poračuju až domů. Trošku jsem se se překonala a nechápavě pak doma koukala do map.cz, které umí vypočítat dle zadaného výchozího místa, turistických rozcestníků po cestě a místa cílového, délku trasy...tak 19,5 km, no, pěkně :-)
A dušené hovězí se špenátem a čočkou se mi taky povedlo :-).
A jelikož na neděli 14. 2. byl naplánován výlet do míst za Hlučín, směrem Darkovičky, Kozmice, Závada, prozkoumat další vojenská opevnění, tak proto, že tento víkend byl zasvěcen změnám plánů, jelo se do Studénky :-).
( Hlavně se tam jelo proto, protože vhodné spoje směr Hlučín prostě o víkendu neexistují a vesele si jezdí pouze v dny pracovní. Ale to jsem zjistila až po pečlivém vymyšlení trasy a vypsání přesných turistických pokynů kudy a jak postupovat po cestě, jelikož všude nevedla tursitická značka :-) )
Ale lákalo mně to a na tuhle alternativu vycházky jsem se strašně moc těšila a vydařila se, jako celý nedělní den.
Cestou 16,5 km dlouhou, až do Suchdola n.Odrou jsme potkali jen jednoho živáčka a to ještě profičel na kole. Slunce svítilo
a se zadostiučením jsme si to taky prošli znovu kolem míst mezi pastvinami a loukami, kudy vede trať a po ní téměř nepřetržitě jezdí vlaky směr Brno, Praha, Ostrava. Naposledy jsem tam totiž měla smrt a hrůzu v očích a asi hodinu příšerný strach o mého hafana, kterého jsem tam jednoho mrazivého dne nechala chvilku na volno..Srnčím se to tam hemžilo i dneska a já si uvědomila, jak je super, když mám Rona připnutého ke krosně na popruhu u pasu, tím pádem i s oběma rukama volnýma. Že bez něj by ta chůze nebyla taková dá se říct až vzletná a poslední dobou navíc zjišťuji, že jeho to taky začíná bavit, že si vede svoji paničku, přizpůsobuje se mi v chůzi, ve vyhýbání se překážkám, přeskakování potoků atd. a nejlepší ze všeho je, když před stoupáním do kopce zahlédne na vrcholku prchající zvěř, to se pak jen tak lehce zhoupnu v bocích a mocná síla mne posouvá kupředu :-).
Na závěr dne, kdy jsem se šťastně dopravila vláčkem do Svinova a pak se prošla ještě kousek cesty k domovu pěšky, jsem si poseděla při západu slunce na lavičce v parku a přemýšlela, co uvařím k večeři :-)
Nakonec to vyhrála zapečená luštěninová směs se sojovým masem, zeleninou a spoustou žampiónů, s rajským protlakem, rozmačkaným česnekem, italskými bylinkami a plátkovým sýrem, ano, mé recepty jsou rozmanité :-).