Průzkum nových stezek u Kopřivnice 13. 1. 2016

V úterý jsem se už napevno rozhodla, že vyrazím do okolí kolem Kopřivnice a Štramberka ( místa to dlouho zkoumané prstem po mapě ) a to za jakéhokoli počasí, mrazu, dešti apod. Ráno mi jel vláček v krásnou velmi křesťasnkou hodinu 10:51, tudíž beze spěchu, odpočatá po dvou dnech práce, jsem vyrzila z domu s mým černým kámošem na vodítku.

Na nádraží do Svinova jsme si to z důvodu dostatku času dali z Poruby pěšky a s 3 km navíc se pak na vlak čekalo veseleji :-).

Krásně svítilo sluníčko, vlak jel na čas, ve Studénce přestup na vlak do Kopřivnice, čekání jsem si zpříjemnila v hospůdce na nádraží a pak už jen vstříct neznámým místům. Krajina z vlaku byla nádherná a to, že po příjezdu do Kopřivnice se docela zatáhlo, ani nevadilo. Navázali jsme na značku, která vedla naučnou stezkou přes Bezručovu vyhlídku, kde jsem si nemohla nechat ujít posezení s vyhlídkou na město Kopřivnici. Bylo lehce pošmourno, ale skrze mraky občas vysvitlo sluníčko a v dálce jsem viděla plochy otářené zlatými paprsky.

Prvotní nadšení jsem sdílela a nechala se jím vést dál, do ticha kopců za mnou, docela jsem si divila, že u Kopřivnice jsou už takové kopečky a taky byla nadšená, že nikdo nikde :-). Další směr mě měl zavést na vyhlídku Raškův kámen, ale mezitím jsem si ,trochu vlastní vinou, pobloudila, ale aspoň jsem si našlapala další kilometry navíc :-) a objevila výhled který bych jinak neobjevila :-) 

No a na cestě zpět na ztracenou značku se můj černý přítel rozhodl trochu zvednout tep nějaké srnce, a než si mně znovu našel, tak už jsem byla na dalším bodě výletu a to u vyhlídky pana Rašky naaranžované na šutru :-)

No, samozřejmě šel hned na vodítko a bylo. Pak jsme svorně pokračovali do kopců před náma a že to byla makačka i s tahačem, se nestydím napsat. Navíc když v polovině stoupání se udělalo bílo a začalo chumelit a hodně.

Při sestupu se sníh změnil na déšť, ale naštěstí přestal foukat vítr a zmoklí, ale šťastní jsme dospěli na nádažíčko ve Štramberku a po zakoupení lístku v kultovním okýnku složili své údy v ještě kultovnější čekárně z roku 0, vyhřáté, s tikajícíma obrovskýma hodinama a prosklené, s výhledem na již potemnělé kopce. S požitkem jsme si se psem připili na objev  nové super trasy a v nejlepším rozmaru se rozjeli domů na večeři :-)

( čeká na mně totiž s láskou /doufám:-) / upečené kuřátko :-) )