Páteční výprava Pod Kaštany

Tak výzva, kamarád Tarka se přestěhoval z Karviné do Petřvaldu a už je to nějaký pátek co jsem se za ním vydala do Fryštátu  na pivko a po děsivém bloudění po hlavní tepně ulice Ostravská a okolních aglomeracích, dolech a průmyslových areálů dobro došla :-), znovu mně napadlo uspořádat za ním výlet, tentokrát spíše lesními stezkami a vesnicemi na konečnou stranu Petřvadu a spojit ho s poklábosením u pivka v nějaké příjemné hospůdce nedaleko Tarkova obydlí. Byla navrhnuta restaurace Pod Kaštany, já si našla cestu na mapách.cz, pečlivě propojila stezky s treking mapy online a jak všechno sedělo, tak jsem se z toho veselila...nicméně realita byla jiná...

Cesta vlakem do Havířova byla ale parádní, to jsem se ještě usmívala od ucha k uchu, spokojeně jsme si jeli přes Stodolní, Střed a šupem do Hávu, tuto trasu jsem nikdy nejela, vždycky šourákem přes Šenov. Ve vlaku jsem objevila osamocené místo a příjemně si upíjela cestovního Kozlíka. S nádražím jsem se pak moc neloučila, jelikož jasný plán zněl, návrat zpátky do Havířova, celkově cca 15 km, zpáteční jízdenka pro sebe i psa samozřejmě s jistotou nebývalou zakoupena :-)

Ale výletní šotek tomu chtěl jinak a téměř na začátku mé velice pečlivě připravné a promyšlené stezky, jsem z ní sešla a začla svůj plán realizovat na jiním území a pak se začala točit v kruzích a vracet se a klestit se a ptát se a nedůvěřovat a nakonec, ha, vidím hlavní tepnu, doly, průmyslové areály..nééé,zase mně to vedlo směr Karviná...rychle jsem se otočila a úprkem pádila na stezku, kterou mi poradila paní z hospůdky u Ježibaby ( jediná živá duše, kterou jsem po cetě potkaka a byla jsem tomu fakt ráda ) a tak jsem došla nějakým způsobem do Orlové ( uff,to v plánu nebylo :-/ ), zeptala se, dle instrukce, pána v jezdecké škole ( barabizna s podivným plotem a podivným chlapíkem v maskáčích, kterého jsem se dlouho nemohla dovolat) a frajersky odmítla nabídku svezení přímo do hospůdky :-) a vesele si to pádila po hlavní cestě přímo mířící k restauraci. Mé kroky již byly sebejisté, úlevou, že na místo určení, sice s hodinovým zpožděním, dorazím a že se už nebudu muset vracet, protože jsem rozhodla být marnotratná a zpáteční jízdenku prostě nechat propadnout :-)

Setkání proběhlo úspěšně, pivko bylo výborné a cesta autobusem č. 30 na Hranečník byla taky premiéra a rozhodně zajímavá byla i cesta pěšky podél tramvajové traťě na Zárubek, podél Slezskoostravského hradu až na Výstaviště. K další chůzi mně motivoval úžasný západ slunce, které na mně čučelo během jízdy a nenechalo vůbec v klidu :-) no a ve finále vznikla aspoň jediná fotka z tohoto putování za dobrodružstvím, bohužel už jen měsíce nad hradem. ( ve  skutečnosti byl ale dááleko větší a kulatější :-) :-) )