Návrat do rodiště mého psa

Na pátek 5.2. jsem měla vymyšlenou úžasnou trasu, aspoň podle mapy, z Nového Jičína do Suchdola nad Odrou. Vzdálenost seděla, cca 17 km, povinnost vaření večeře odpadla, jelikož se " pan domácí" velkoryse nabídl, že uvaří rád :-), takže jsem mohla akorát vyrazit a bezstarostně objevovat nová poutní místa.

Vláčkem jsem se za 17 min dopravila do Suchdola a tam následoval téměř okamžitý přestup na "prdítko" do Nového Jičína, kde jsme dorazili za dalších pouhých asi 14 minut. S úsměvem jsem vysotoupila z vlaku a na chvilku mi ten úsměv ještě rozšířil asi deseti letý chlapeček, který koelm mne projížděl pomalu na kole, a to svým uctivým pozdravením. Tak jsem si v duchu říkala, no né, to mně ten Jičín pěkně vítá, ale pozdravem to nekončilo, ba pokračovalo žádostí o deset korun, úsměv mi kvůli tomu nezmizel, ale ujistilo mně to v mé nekonečné naivitě :-).

Procházka městem byla ale příjemná, protože je to městečko malebné, s roztomilým náměstíček a klikatýma uličkama dlážděnýma kočičíma hlavama. ( Fotka s mou rukavicí byla samozřejmě fotografovým záměrem :-) ) 

Cestou jsem si uvědomila, že jsem tady už jednou byla a že mi i náměstí bylo vlastně trochu povědomé, pak jsem se plácla do čela, jak jen jsem mohla zapomenout, vždyť tady jsme si cca před 4-mi lety v jarním měsící květnu, jeli pro mé černé tehdy 5-ti týdenní kňučítko :-). Postupně jsem si začala vybavovat místa tehdejších zastávek, bytovku a byt v ní, kam jsme si pro Roníčka vyšlapali až do nejvyššího patra do podkrovního bytu, kde se to hemžilo psíčky a prý: " Kterého chceš ? " a já: " Kluka a černého "  rychlá reakce tehdejší majitelky: " Tak na " a chňapla psíka, kterého mi strčila do ruky a už to bylo a já ho od té doby nedala z náručí :-). Pak jsem si vybavila kavárnu, ve které jsme s ním po tom seděli a já mu dávala lízat smetanku z kávy a přitom se bála, aby mně nepočural :-). Pak jsme s ním strávili první noc na chatičce u známých v Suchdole ( vlastně  u jeho člověčí babičky, protože Markétce, které patří chajdička, patří vlastně i Ronův táta ) a bylo to nezapomenutelné, celou noc mi prospalo to klubíčko ve vlasech, asi proto, že tehdá byly černé a on taky a pak k ránu konečně něco počuralo a to Davidův spacák ( ne můj, juchůůů, škodolibá radost :-) ) a jeho první hovínko jsem sebrala do lístku od pampelišky, jak poetické :-) tak a tímto bych vzpomínku na Roniho štěněčí leta raději už završila :-)

Pokračovali jsme tedy dál ke kopci Svinec, který se takto jmenuje podle pověsti, jež vypráví o vybíravém chasníkovi, který odmítl chléb a mléko se slovy, jestli toto bude muset pozřít, tak ať jej raději sežerou svině a nasupeně odešel do lesa, ze kterého se nevrátil, poněvadž ho opravdu ta prasátka prý přepadla a rozsápala,hm :-) dále kolem Oční studánky, ze které pramení dle google ta nejlepší voda široko daleko. Bohužel jsem to ještě nevěděla a neochutnala, tak příště..a vzali jsme to polní stezkou pod zříceninu hradu Starého Jičína, kterou jsem si vytyčila jako cíl příštího výletu a dále pak nekonečnou vesnicí Bernartice n. Odrou na překrásnou prolsuněnou naučnou stezku, ktará se s námi rozloučila nádherným západem slunce a doslova nás vyplivla u vlakového nádraží Suchdol n.O.

Mimochodem, doma naservírované kuře až pod nos bylo výborné :-)