Výpravy na medvědí česnek a Verunčino kulinářství

V sobotu 19.3. jsem se rozhodla vyrazit autobusem do Polanky nad Odrou a tentokráte si procházku Polanskou nivou užít z tohoto výchozího bodu. Vzhledem k předešlému velmi úspěšnému výletu, který začal od Nové Vsi Vodárny a v Polance byl zakončen, kdy jsme procházeli s Ronítkem v úžasu nad probouzejícím se jarem, nad mladým svěžím medvědím česnekem a rozkvetlýma sněženkama, kterými byli lesy a louky doslova pokryté, jsem si říkala, že je třeba do těch míst zajít znovu a zásobit se ještě mědvědí rostlinkou. Akorát jsem si nechtěla připustit skutečnost, že při slunečné sobotě budu na trase potkávat lidi, a to hodně lidí a to opravdu člověka, který když je na výletě a sám, touží být na výletě sám, docela vyděsí :-/.

Za Polanskou nivou jsem se dala doprava směr na Jistebník, s tím, že dojdu do Studénky, ale průvod dam v důchodovém věku mně od tohoto záměru odradil. Na asfaltové cestě, která dělí Jistebník od území Studénky, jsem si tedy řekla, že nivě dám ještě jednou šanci, vrátím se a pořádně si tam užiju sněženek a zeleně tak, že se budu nyní opravdu lidem vyhýbat. Ale i na zpáteční pozměněné trase jsem doslova potkávala zástupy, ačkoliv jsem se čas od času schovala za nějaký strom a trhala česnek, nebo se ukryla na břehu řeky pod srázem či sedla na kraj obrovské louky k lesu, kudy nevedla pěšina. Přesto si mně tam někdo našel, buď slídíci pes, nebo bloudící lidi. Jeden pár si dokonce ani neváhal, když přišel nadohled, zkusit posedět taky v trávě nedaleko ode mně. A to jako proooč..?? 

Docela zoufalá jsem se tedy rozhodla prchnout do posledního záchranného bodu mé výpravy, kde jsem čekala jisté zadostiučinění v podobě klidu, protože během všedních dní, ale i víkendů, bývá málokdo v chráněné rezervaci Rezavka, ale již před vstupem do lesa mně bylo jasné, že ani zde pokoje nenajdu. Nasadila jsem si pomyslené klapky na oči i uši a kochala se výhledem na zelený lesní koberec a nasávala vůni česneku v "romantickém" souzvuku s povykujícími lidmi, kterým buď utekl pes za srnou, takže široko daleko se rozléhal mohutný hlas otce rodiny, který v pravidelných intervalech vyvolával svého mazlíčka hlasitým:"Pepóóó´!" nebo nově příchozí rodinka, která se na prahu lesa rozutekla a po chvíli se začala svolávat, takže k Pepovi přibylo: "Toníííkůůů!" a to byla poslední kapka, která mně už nechávala ledově chladnou vůči všemu, dokonce i zápasící mladíky na lesní stezičce jsem přešla bez mrknutí oka.

Těšila jsem se tak na území svého bytu, na tichý kuchyňský kout položený vysoko nad těmi hemžícími se tvory, tak jsem zrychlila a došla až na Svinovské mosty, čímž jsem si cestu sice prodloužila, ale dopravu domů naopak zjednodušila. Výhoda byla, že nakonec jsem našla ještě jeden poslední tichý koutek se zapadajícím sluníčkem, v lesíku nedaleko vlakového přejezdu.

No a doma už to bylo jen moje království a na pořadu dne byla večeře v podobě pečené libové vepřové krkovice na medvědím česneku. Maso jsem naklepala, lehce osolila a okmínovala, zabalila do listů česneku a vložila do pekáčku na hrubě nakrájené plátky cibule a pár kusů ropůlené mrkve. Vše jsem podlila vodou, z větší části přiklopila a dala péct cca na hodinu a půl. Maso jsem během pečení ještě párkrát podlila a otočila. Půl hodiny před koncem jsem do pekáčku vložila rozpůlený lilek, který jsem taky trochu osolila, přidala červenou papriku a na povrch lilků a masa položila ještě další listy česneku. Kulinářský výtvor byl pochválen, tak, že jsem přes hlasité "mňááám" neslyšla ani to mlaskání :-).

Druhý den v neděli 20. 3. už počasí neslibovalo tolik sluníčka a opravdu již od rána bylo zataženo. Jelikož sobotní výprava byla jistým způsobem ošizena, neváhala jsem ani chvilku při rozhodování kam se vydat. Směr padl opět na Rezavku s účelem, že si ještě přisbírám medvědí. Vyšla jsem pěšky rovnou z místa bydliště, jelikož jsem chtěla zavadit o lidi co nejméně. Šla jsem přes Hlavní třídu na Jižní Svahy, přes pole do Svinova a za vlakovým přejezdem až k Magickému lesíku ( Další soukromý název, který vznikl před třemi lety na jaře při náhodném objevení. Na základě hojného výskytu medvědích listů, takže vstup do lesa byl tenkrát opravdu magický, jsme ho s Davidem jednohlasně pojmenovali :-) ) Dál jsem pokračovala do CHKO Rezavka, kde jsem  trochu poklidila nepořádek po sobotní invazi lidských návštěvníků, posbírala nějaké petky a obaly a pak si tentokrát už opravdu vychutnala blahodárný klid, poseděla si pouze za zvuků lesa a domů si přinesla další raneček bylinek.

Na večeři jsem po cestě vymyslela trochu zvláštní kombinaci, která ale moc chutnala. Jelikož David poslední dobou nemusí fazole, ale já  je naopak můžu a navíc se chci i postupně zbavovat asi deseti balíčků co se doma kupí, rozhodla jsem se pro kombinaci s rýží, která pokrm ve finále zjemní. Namočené fazole jsem dala ještě vařit spolu s dvěma sáčky propláchnuté rýže v lehce osoledné vodě. Mezitím jsem si do pekáčku nakrájela cibuli, vsypala mraženou zeleninu a natrhala kousky filet. Přidala směs fazolí a rýže, okmínovala, opaprikovala, nasekala medvědí česnek a celé to promíchala s neochuceným smetanovým žervé..no a dala tak na hodinku péct na mírném ohni. Ke konci jsem ještě přidala žampiony, protože ty můžu uplně všude a sice toho byla pořádná kupa, ale kupodivu nic nezbylo :-). A po úspěšném strávení tohoto pokrmu jsem jej oficiálně nazvala Verunčinou paelou :-).

Les v Polanské nivě a odkaz na mapy 

https://mapy.cz/zakladni?x=18.1865039&y=49.7614432&z=17&source=base&id=1977721 

( pokud odkaz nejde rozklinkout, stačí jej zkopírovat do vyhledávače na www.mapy.cz a dát enter )