Koncert na Landeku a výprava na Vinnou horu
Konečně jsem se dočkala soboty 28. 5. kdy byl v plánu nejlepší koncert v přírodě. Nejlepší proto, že byl na Landeku, který je ze všech kopců ten nej, proto, že naše alternativní kapela Lesní směs byla jedna z účinkujících, proto, že další účinkující byli většinou naši známí a taky alternativní a vše bylo v duchu již druhého setkání pod názvem Sejdeme se na Landeku aneb zpátky na stromy, takže se vědělo, že to akce bude vydařená, ale nevědělo se, že lepší než ta minule.
Dopoledne jsem vyběhla ještě s psíkem na kratší vycházku, která vlastně zas tak ani kratší nebyla, ale pohybovala jsem se lokálně, tak proto mi to tak přišlo. Akorát v tom horku jsem mohla zvolit lepší variantu, bylo snad až 30 st, dusno, bezvětří a já si to tetelila společně se vzduchem a touhou po prozkoumání jarního Tichého kopce. Je to taková sedlová minihora, cca 253 m vysoká, tyčící se za Lhotkou, vedle Hoštálkovic a nikdo tam nechodí a nejsou tam stezky, je tam jen les a výhled do okolí, kolem dokola na Porubu, Moravskou Ostravu, Bobrovníky... Nahoru se dá dostat za poslední zahrádkou na konci vesnice pomocí tří starých prkenných schodů, které tam mezi strom a svah vklínil nějaký zkoumal a pak už jen tráva a sotva znatelná pěšina, v létě zarostlá a neznatelná a krmelec a jeden keř, který jsem letos jak se zdá ve svém kvetoucím období prošvihla. A já tam vyloženě, naliju si čistého vína, šla jen a jen kvůli němu, jak Verunka z pohádky, trdlo tzv. ťu-lu-LUM. Tak jsem akorát uštvala psa po dlouhé cestě asfaltkou, která k němu vede, zmrskala si nohy ostrou travou, abych pak mohla jen setřít krev a divit se, co se stalo že vypadám jak potrhaná od divoké kočky, a abych si pak jen kecla na kopci, do stínu a vyděšeně koukala po stezce, která mně za chvilku zase čeká, nikoliv ve stínu, alébrž opět na slunci přímém, v poledne nemilosrdném. Ale byla to má volba, kdybych tam nešla, tak bych si to vyčítala a tak jsem se tím utěšila a bylo dobře. A pokračovali jsme zase za chvilku do další vesnice, která nás až teprve dovedla do lesních útrob a k řece. Naštěstí jsme po cestě v Hošťálkovicích ještě potkali hřbitov ( ohóó, jaké štěstí pro obyčejného smrtelníka! věru, kdo nepozná, neuvěří :-) )a ten právě posloužil mému psíkovi čerstvou vodou z hřbitovní studny, ke které jsme se vkradli, jako dva planoucí duchové. Pokud vím, tak zákaz vstupu psů na hřbitov zakázaný je, ale jen živými, mrtvým by jistě nevadilo, kdybych zachránila téměř skomírající černé upečené božátko, málem nebožátko..:-/
A za chvilku už jsme byli v lese a pomalu se blížil návrat, tak jsem si pochvalovala, jak jsem si vlastně krásně zk.....a (zkrátila,jistě) dnešní výlet, ale pořád jsem to kompenzovala vyhlídkou na zelený kopec na večer. A stejně jsem se nechtěla před koncertem moc unavit, ale i tak jsem se docela prošla a doma byla až kolem 16 h, kdy už jsem Davida bantovala, aby začal vařit večři, kterou slíbil udělat, když mu to poslední dobou tak jde. S příchodem domů se však docela rozpšelo a já byla ráda, že na Landek máme odvoz autem, poněvadž autobusem a s přestupem navíc tahat železné bicí a kytaru není moc fajn :-(.
Po večeři, na kterou byly rychlojáhly ze zeleninou, baltickýma rybičkama a sýrem, jsme zahaleni v mořském odéru nasedli do auta Kryštofova táty s mámou, zaplnili všechen volný prostor v autě a o půl 6 vyrazili. David odmítal kvůli pár kapkám deště, co ještě padaly z nebe, otevřít automobilové okénko, takže cestou jsem si připadala jak v páře dušená baltická rybička číslo dvě. No pod Landekem jsem ho z auta rázně vyexpedovala a po zjišťujícím telefonátu, že koncert se přece jen koná " déštivo nedéštivo " nahoře, už doprostřed sednout odmítala. Tak jsme popojeli ještě asi půl kilometru blíže stezce a já si aspoň chvilku užila jízdu s okýnekm dole ( jsem přece maximinimalista každé situace :-)). Pak už jsme museli ale pěšky a vystoupat mírným kopečkem necelé 2 km až k rozhledně. Tam už hořel oheň, i když bylo ještě světlo, postávalo a posedávalo tam asi 15 lidí a vypadalo to tam prostě útulně a vítali jsme se a publikum počtem bylo ideální a netřeba více, i když stejně bylo nakonec více, ale to se pak v dýmu a ve tmě a v hudbě ztratilo a splynulo v jedno :-).
Výhled na Ostravu a to od táboráku ze zeleného moře stromů
a pohled na večerní Ostravu s nezbytným "selfie" s naší melodikářkou :-)
Po našem hraní nás za chvilku stihl prudký vítr, blesk a hrom a to vůbec nevadilo, protože jsme se všichni nacpali do rozhledny a počkali až doprší, zpívali si tam uvnitř všchnomožné, dokonce i na Ach synku došlo a pak pršet přestalo a hrálo se zas a slečna, která na nás tančila, už nepadala do ohně, jen odpočívala a pak se šlo na trolejbus a jelo se trochu komplikovaně domů, aby se doma bylo aspoň tak ve 2 ráno a ještě se popovídalo o akci nad bylinným čajem a zítra se vstalo v 9 ráno, sbalilo proviant a šlo se na celý den, déšť nedéšť, ven.
V neděli se David nechal spát, já si vzala deštník, zrnný chléb, šunku, lučinu a mrkev a šla. Cestou známou, beze spěchu, ptačí rezervací Mionší ( už to prostě bude Mionší, i kdyby se na mně tisíc ptáku rozeřvalo, že oni bydlí, jako prosím pěkně, v Turkově :-) ) kolem řeky Opavice až do Děhylova, mokrá, ale veselá jen s lehkou obavou, že mi při večeři bude zima, že mám trochu mokré tenisky a už i kalhoty, ale pak se ukázalo co? No najednou se to vylouplo z mraků a ozářilo mou nohavici a rukáv a vysušilo botu a já zajásala :-). A šlo se dál, na ten můj kopec Vinný opět, jelikož když je oblíbený, musí se vstřebat a kříž bylo třeba vyfotit a výhled s posezením a další bylinky po předchozí zkušenosti taky třeba a jediný heřmánek, široko daleko, jen tam a i bez vonný jen tam.
Kříž, kde němce zabili, pro odmítnutí dalšího boje
Jediné stvůrné stavení na vrocholu hory, pila, lde se dříví zpracovává
A z druhé strany po otočení do původní polohy sedné výhled na Hlučín ze psí perspektivy
Pak se pokračovalo podél druhé strany řeky kousek do kopce skz Bobrovnicý les až na výhled na Porubské okénko, kde už nás stihla půl šestá večerní
a rozbalilo se stanoviště, proviant nezklamal svého nosiče a večeře páně byla rozlomena již cestou, ale i tak, žitnochlebové trhané jednohubky, lučinou slepené a plátky šunky pokladené, mrkví přikusované, krmí bylo lahodnou, toliko jako božská mana :-).
Aby ne, po takových zásluhách, po oslavě prudké změny počasí a s hřejivými vzpomínkami na včerejší skvělý koncert chutnalo prostě všechno, a to nejen buňkami chuťovými, ale smysly všemi.
A třetí volný den pondělní se jen odpočívalo, volně splývalo s krajem, lokální altánkový výletík, bez nutnosti rozepisu, výlet v utajení, bez deště a se sluníčkem, tak klasicky nezajímavý až krásný, s trekingovýma berličkama se to usmívalo na stromy a řeku a altánky a nebe, jen tak :-)
Den 1.
mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=18.1982645&y=49.8400822&z=14&rc=9pnu5xWbIsdUpdNf5IckFagwwf8JgZefIZj61hxv3lhh8AfX-53PfE0Xuff133veWT3mR&rs=coor&rs=addr&rs=base&rs=pubt&rs=coor&rs=stre&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=base&ri=&ri=9099998&ri=1714555&ri=15212381&ri=&ri=111204&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=1714555&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=
Den 2.