Když odpadne zkouška....

Když náhle odpadne zkouška s kapelou a já zjistím, že mám další celý volný den jen pro  výlet, zvedne se mi nálada a začíná pracovat mozek, kam se vydat, jak to zkombinovat, s počasím, dopravou a časem. Ne, že by mně zkoušky s naší kapelou Lesní směs nebavily, ale někdy mám chuť být prostě déle venku a podniknout ještě poslední dobrodružství, než se zase půjde do práce a jelikož se nemusím večer držet striktně termínu zkoušky, pocit volnosti je boží.

Ale já si stejně vždycky nakonec zajdu někam, kde prostě hru s časem musím tak jako tak zvládnout, protože se dostanu do míst, odkud mi jede zpět už jen vlak a to ještě jednou za hodinu nebo pak až za dvě a tak...

A tak tomu bylo i v neděli 24. 1., kdy jsem se z důvodu klidu ( haha :-) ) vydala na výchozí místo pouze MHDéčkem a vůbec mi to nedělalo problém, jako den předešlý. Sedmičkou jsem se odvezla až do Hrabůvky a od tama se vydala přes Bělský les směr Stará Bělá...jo, jako byla neděle, ale bylo zataženo, začalo navíc hustě sněžit, ale v Běláku bylo stejně lidí jak na promenádě. Chtěla jsem se i přesto trošku pokochat lesem, který mám ráda a váže mně k němu nějaké pouto, tak jsem se posadila na zašitou lavičku, nechala na sebe padat sníh a trošku meditovala, pesana jsem připla k nedalekému stromu, ať si vychutná kouzlo atmosféry samozřejmě se mnou, což jistě uvítal navíc s bonusem, že je sproštěn úkolu honit zajíce nebo srny :-) :-)

Za chvilku jsme však byli vyrušeni obrovským novofundlandským hafanem na stopovačce a s mírumilovným manželským párem v pozadí..hafo se hnal za tím mým skrčuldou, který, když je uvázaný vedle paničky, neústupně ji hlídá a hájí omezený přivlastněný prostor..tak děs v očích, jelikož jak by můj Ron začal startovat na chlupáče, tomu by stačilo jedno gesto k umlčení...pán s něhou v očích však napjaté ticho překonal nevinným dotazem, zda mi to nevadí a dovolím jejich "sblížení",uááá :-) :-) po mé striktní, avšak laskavě pronesené stručné odpovědi: "NE" se mírumilovná tvář pána a jeho paní pozměnila do ještě mírumilovnějšího údivu, naštěstí ten se rychle vystřídal s výrazem pochopení, po mém objasnění situace.

NIcméně toto vyrušení byl impulz ke zvedání kotev, setřepání sněhu z těl a vyšlápnutí. Za chvilku jsme byli docela promočení, protože se sníh změnil na drobné mrholení, které postupem cesty sílilo, ale šli jsme v tempu, pes zajišťoval chod a takto jsme docela v teple dorazlili na rozcestí Krmelín, kde jsem se velice odvážně rozhodla pro trasu vedoucí skrze Starou Ves nad Ondřejnicí a po silnici pak směr Jistebník žst na vlak. Frajersky jsem vytáhla deštník a metelili jsme, protože dalších 10 km bylo výzvou a navíc opět časový press - odjezd vlaku visel ve vzduchu, ale na trasu jsme se těšila, šla jsem ji jen jednou a to navíc opačným směrem z Košatky a ještě v parném letním měsíci. Proto jsem se těšila, jaká bude asi v lednu, v dešti a mlze :-) :-) ( byla mokrá a trochu kluzká :-) )

Samozřejmě, že i zasněžený les vedoucí ke Staré vsi byl matoucí, takže jsem se bludnému kolečku nevyhla, ale v rámci tréningu super :-) pomalu ustával i déšť, šlo se mi skvěle ( když je pes připlý na předním popruhu batohu a připadá si jako sněžný tahací pes, pak jde všechno skvěle :-) ) a brzo jsme překonali terénní nerovnosti a dotali se na asfaltku směr Jistebník...ale protože byla přece neděle, tak ani automobilová doprava nezaostávala a vytravale brázdila silniční plochy. Mně už to bylo tak nějak jedno, držela si tempo a těšila se na odpočivadlo u cesty, které jsem si pamatovala z léta. Za chvilku jsme s vyplazeným dopadli na posezení, každý po svém :-) a tetelili se blahem, jací jsme šikovní, navíc po odměně v podobě psí pochoutky převlečené za rohlík a mně v podobě cetovního Kozlíka, poctivě neseného celou trasu na zádech jako patřičnou zátěž :-) Největší odměnou však bylo, že se najednou protrhala oblaka a vykouklo úžasné sluníčko a prosvítilo nám další kilometry, navíc zacházkou, pěšinou kolem  jistebnických rybníků ( protože ta podezřele frekventovaná turistická asfaltka mně už začala fakt štvát :-) ) No a vláček jsme taky stihli v rekordním čase a do bytu jsem vpadla opět plná zážitků, nabitá energií a tendencí to všechno prostě muset říct ( protože to přece musí každého strašlivě zajímat, ne asi :-) )      ( chudák David :-) )

V dálce věžička zámku Staré Vsi n. O. ( momentka osamělé silnice je jen zdání.. )