Hlučínské jezero aneb Cesta tam a zase zpátky

A takhle nějak to začalo, nakonec mně autobus vyplivl u Děhylova žst. a já si vyšlápla do jednoho velkého bláta, louže a vracení se v kruzích, abych si nakonec ušla namožené stehenní svaly, kyčel a 20 km :-)

Ale i tak, stálo to za to :-).

Ukázka pěšiny, kdy louže střídala louži:

Plná nadšení jsem se už zrána potýkala s překážkami, kterými mi chtěl den asi naznačit, že na tuto cestu se vydávat prostě nemám. Začalo to hledáním klíčů před odchodem z bytu. Ještě se mi nikdy nestalo, že bych je dala na jiné než obvyklé místo. Leč tento den se stalo. Takže asi 10 - ti minutové zpoždění, nevadí, zrychlím tempo v obchodě..na autobus jsem dorazila včas, měl přijet za 3 minuty, jenže jsem čekala nějakých 15 minut...obvykle se to nestává, ale tento den se stalo. ( :-) ) Přesto jsem vytrvala, i když jsem se mohla klidně od Vysoké Školy Báňské, kde je zastávka autobusu, vydat na poklidnou lesní procházku na Myslivnu a dál, ale já ne, já musím vypátrat cestu z Hlučína do Kozmic a do té zpropadené Závady a Zlodějské lesa, což mně už strašilo delší dobu a díky dešti nebo nemoci to bylo překaženo. 

A tak skoro hned ze začátku po jediném úspěchu dne v podobě bezchybného vystoupení z autobusu, jsem šla blátem a loužemi a na boty se kupily bahenní nánosy a já šla a šla a došla na úzkou, leč frekventovanou asfaltovou cestu na Kozmice. Tam už dle mapy měla po chvilce odbočovat polní stezka na Závadu, a že tam byla a fakt po pár metrech, tak mi dodala energii pokračovat dál. Leč po dalším zapadnutí do bláta a po asi 20 -ti metrovém postupu k bažině, která tuto slavnou stezku zakončila, mně veškeré nadšení přešlo a já nad touto cestou už opravdu zlomila hůl a vzala v potas, že mi ani tento den není dopřáno prozkoumat tamní lesy. Tak jsem to prostě vzdala a rezignovaně se otočila zpátky. Ron byl očividně rád, neboť ho to neustálé kličkování a uskakování loužím taky štvalo a navíc, jsem se docela uvolnila a už nic neřešila a byla ráda taky :-). Jen jsem  si přála, ať už jsem zase rychle zpátky u Hlučínského jezera, kde aspoň nejezdí auta, je tam příroda a ticho a známá půda, i když taky blátivá, ale známá :-).

V hlavě jsem si mezitím vykonstruovala záložní putovní plán, který zněl obejít si tedy jezero celé kolem dokola a projít si místa, kde se to v létě jen hemží opalujícími se a skotačícími lidmi. 

To znamenalo navázat tam, kde jsem sešla na asfaltku, čili zpátky stejnou cestou asi 2 km, potom obejít druhou stranu jezera a sejít k Opavici. Podél řeky jít dál k Loděnici a po polní cestičce pak v pěkném bahníčku zase doprava přes vlakové koleje na Plesnou. Tam už vede docela schůdná cesta a jde se přes širé loukopole s výhledem na celý osmý obvod. Setrvačností jsem pak pokračovala až do Poruby na chvilkový odpočinek k Tátovi. A jelikož jsem skoro nemohla chodit, jak mně bolely svaly, protože ujít 20 km v závěsu za tahacím psem, je docela náročné, rozhodla jsem se, že se k domovu svezu dvě zastávky autobusem, abych se už příliš nenamáhala :-) :-) no, tak jsem se po občerstvení již pomalou rozvážnou chůzí vydala na nedalekou zastávku, ledabyle se otočila a zjistila, že pokud budu chtít stihnout přijíždějící autobus, budu muse těch 500 m sprintovat. Nevím co za bojového ducha se to ve mně objevilo, že jsem nemohla počkat dalších 10 minut, ale najednou jsem se sama od sebe rozběhla a vydala ze sebe poslední zbytky sil  a autobus " krásně " stihla :-).

Sice jsem na sebe byla docela pyšná, ale před vchodem jsem pak postávajícím sousedům musela zdůvodnit svou nezvykle těžkopádnou chůzi a to tím, že jsem všechno svedla na psa :-).

Ale doma, jakmile jsem setřepala všechno bahno, protáhla namožené svaly a stala se opět Verunkou, jsem už zas měla super pocit, že jsem se s tím vším tak pěkně vypořádala, podala docela slušný chodecký výkon a poklepala se přes to všechno po ramínku:-).

A pro ilustraci mého suprčupr pochodu odnikudnikam odkaz na mapy zde :-) :

https://mapy.cz/zakladni?planovani-trasy&x=18.1684732&y=49.8374599&z=15&rc=9piy3xWnvLgYM5SMc2rirM5C2NMi105Veg70fmN3V03vAhk0eDRfS0c1ghj03AN5P0e2b3YwdMbI24MeF.e6EA03pWGt3TJhk0fcg&rs=pubt&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=coor&rs=stre&rs=stre&rs=stre&rs=stre&rs=stre&rs=stre&ri=15211216&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=&ri=142184&ri=142184&ri=112208&ri=112157&ri=111811&ri=110959&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&mrp=%7B%22c%22%3A22%2C%22tt%22%3A3%7D&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=&rt=